Roman Prahl
| Prof. PhDr. Roman Prahl, CSC. | |
|---|---|
.jpg) Prof. PhDr. Roman Prahl, CSc. (2017) | |
| Narození | 30. května 1949 (74 let) Praha |
| Vzdělání | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | historik umění, kurátor |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Roman Prahl (* 30. května 1949, Praha) je historik umění, výtvarný kritik, estetik, kurátor, muzejní pracovník a vysokoškolský pedagog.
Život[editovat | editovat zdroj]
V letech 1964-1968 absolvoval Střední odbornou školu výtvarnou na Hollarově nám. v Praze. Od roku 1968 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění (prof. P. Wittlich) a estetiku. Studia ukončil roku 1974 diplomovou prací Teorie ornamentu na přelomu 19. a 20. století (1975 uznána jako rigorózní, PhDr.). Roku 1987 obhájil kandidátskou dizertaci Umělec, jeho ateliér a jeho umění. Téma české malby 19. století (CSc.)
V letech 1973-1974 byl externím pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV, ale z politických důvodů nebyla jeho smlouva prodloužena. Později působil jako odborný pracovník pražského SSPPOP (1976-1977) a pak až do roku 1994 jako odborný pracovník v oddělení českého umění 19. století Národní galerie v Praze. V letech 1990-1991 byl vědeckým tajemníkem Národní galerie. Za normalizace byl důležitou osobností prostředí nezávislé kulturní scény, zejména jako hlavní kurátor výstav v Divadle v Nerudovce. Byl kurátorem i v dalších nezávislých malých galeriích - brněnské Galerii mladých, ÚMCH (Galerie Makráč), Muzeu Roztoky, MKS Dobříš, Galerii Opatov, galerii Zlatá lilie, Galerii u Řečických, Atriu na Žižkově.
Od roku 1991 pracuje v Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, do roku 1994 jako externí pedagog, 1994-2001 jako odborný asistent. Roku 2001 se zde habilitoval, od roku 2005 je členem oborové rady Ústavu pro dějiny umění, roku 2006 byl jmenován profesorem dějin umění. Je zástupcem ředitele ÚDU FF UK.[1]
Od roku 1980 byl členem týmu pro přípravu mezioborových sympozií k české kultuře 19. století v Plzni. Organizačně se podílel na 1. a 2. sjezdu českých historiků umění. Byl jedním ze zakladatelů Uměleckohistorické společnosti (1990), členem redakční rady Bulletinu UHS a členem výboru UHS, v letech 2002-2004 předseda UHS. V letech 1990-1994 byl šéfredaktorem Bulletinu Národní galerie v Praze. Publikuje v časopisech Umění, Umění a řemesla, Ateliér, Dějiny a současnost, Bulletin SÚPP, Přítomnost, Belvedere, Bulletin NG, Staletá Praha, ad. Je autorem hesel v Nové encyklopedii českého výtvarného umění (Academia, 1995).[2]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Historik umění se specializací na výtvarné umění a architekturu od konce 18. století do počátku 20. století (1780-1914), na dějiny institucí umění a sběratelství. Jako výtvarný kritik se věnuje současnému umění.[2]
V souladu s aktuálními tendencemi západní historie umění přehodnocuje dosavadní myšlenkové i výzkumné stereotypy a mění tak samotnou perspektivu nahlížení na 19. století. Zabývá se celkovým kontextem konkrétního díla a rozplétání dobové pavučiny politických, sociálních, ekonomických, kulturních a dalších labilních a proměnlivých vztahů, které rámují jeho vznik i pozdější recepci a hodnocení. Jeho badatelský přístup je inovativní v tom, jak pozorně si všímá institucionálního rámce tvorby a zahrnuje do něj spolky, školy, časopisy, muzea atd. Kriticky vnímá vznik dobových či pozdějších „mýtů“, které se kolem děl, autorů či celkově kolem sféry umění točí, dotvářejí dobový pohled na ně a určují jejich roli ve společenském prostředí.
Jako pedagog vede také studenty k zodpovědnému badatelskému přístupu ke zpracování materiálů. Učí je číst pozorně a zodpovědně tak, aby pochopili celkový kontext bez ohledu na paušální úsudky a zažité stereotypy vnímání. Takový přístup často vede k naprostému přeformulování dosavadních interpretací určitého díla a k velmi plastickému a mnohovrstevnému chápání uměleckých fenoménů, které byly dříve přehlížené či zjednodušené.[3]
Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- Česká historická malba XIX. století, Národní galerie v Praze, 1978
- Souborný katalog výstav 75/79: Divadlo v Nerudovce, Praha 1980
- Edouard Manet, Odeon, Praha 1991
- Freie Richtungen (Die Zeitschrift der Prager Secession und Moderne), Torst, Praha 1993, ISBN 80-85639-16-5 (s L. Bydžovskou)
- (editor) Posedlost kresbou. Počátky Akademie umění v Praze 1800-1835, AVU Praha 1998, ISBN 80-902379-9-1
- Prag 1780-1830: Kunst und Kultur zwischen den Epochen und Völkern, Eminent - Patrik Šimon 1999, ISBN 80-902568-1-3
- (editor, s P. Wittlichem a E. Beckerem) Prague 1900 (Poetry and ecstasy), Museum für Angewandte Kunst, Van Gogh Museum, Waanders Uitgevers 1999, ISBN 90 400 9390 3
- Roman Prahl a kolektiv, Umění náhrobku v českých zemích 1780 - 1830, Academia Praha 2004, ISBN 80-200-1188-9
- Antonín Slavíček 1870 - 1910, Gallery, spol. s r.o. (Jaroslav Kořán), Praha 2004, ISBN 80-86010-73-2 (spoluautoři Petr Wittlich, Karel Srp, Marie Rakušanová)
- (editor) Josef Bergler a grafika v Praze 1800 - 1830 / Josef Bergler and graphic art in Prague 1800 - 1830, Muzeum umění Olomouc, Společnost Patrik Šimon - Eminent 2007, ISBN 978-80-85227-98-7, 978-80-902568-0-4
- (spolueditor) Kultura jako nositel a oponent politických záměrů.: Německo-české a německo-slovenské kulturní styky od poloviny 19. století do současnosti, Albis International 2009, ISBN 978-80-86971-90-2
- Umění jako symbol a dekorace. Výzdoba reprezentačních staveb Prahy v éře historismu, secese a moderny, Gallery 2012, ISBN 978-80-86990-91-0 (s Petrem Šámalem)
- Mnichov-Praha: Výtvarné umění mezi tradicí a modernou, Academia Praha 2012, ISBN 978-80-200-1889-2 (s Taťánou Petrasovou)
- Útisk - charita - vyloučení: Sociální 19. století, sborník příspěvků z 34. plzeňského setkání, Academia 2015, ISBN 978-80-200-2460-2 (spoluautoři Zdeněk Hojda, Marta Ottlová)
- Chittussi, 336 s., Academia Praha 2019, ISBN 978-80-200-2940-9
- (editor, spolu s J. Bachtíkem, R. Biegelem) Století Ústavu pro dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, Univerzita Karlova, Filozofická fakulta Praha 2020, ISBN 978-80-7308-962-7
Kurátor výstav (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- 1978 Česká historická malba XIX. století, Muzeum Milevsko
- 1979 Maxmilian Pirner: Obrazy a kresby, Výstavní síň Masné krámy, Plzeň
- 1981 Táborské setkání, Bechyňská brána, Tábor
- 1982 Antické tradice v českém umění, Letohrádek královny Anny, Praha
- 1987 Maxmilián Pirner 1854 - 1924, Klášter sv. Anežky České, Praha
- 1989 Generace Národního divadla v obrazech, Společenský dům Hvězda, Beroun
- 1999 Obraz, socha a svět, Mánes, Praha
- 2012 Antonín Chittussi (1847-1891): Region a svět, Východočeská galerie v Pardubicích
- 2017 Světla, šero a temnoty (Umění českého 19. století), Výstavní síň „13“, Plzeň
- 2020 Od práce k zábavě: Podoby volného času v umění XIX. století, Výstavní síň „13“, Plzeň
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Lubomír Slavíček (ed.): Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1163-1165, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Roman Prahl na Wikimedia Commons - Roman Prahl v informačním systému abART
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Roman Prahl
